Bradavická ekologicko-psychologická kampaň - Nejistota aneb, jak to vidí Hermiona

Nejistota aneb, jak to vidí Hermiona

Hermiona Grangerová je mírně nervózní, ale hlavně vzteklá. Uplynul už týden od té Halloweenské pařby (a mezitím se ve Zmijozelu chystala další) a jejího rozhovoru s Harrym.
Ten se skutečně pokusil s Ronem promluvit. Bohužel jenom jednou a jenom pokusil. Ron mu ani neodpověděl, jen vrčel. Bylo to hrozivé. Od té doby (a vlastně i nějakou dobu předtím) neviděla Rona mluvit. Strašidelné. A Harry se čím dál více uzavírá do sebe. Vlastně ho docela chápe, ale takhle už nemá skoro nikoho, jen knihy.
Ó, jak dlouho hledala a nakonec i našla odpověď na to, co je Ronovi. Všechno odpovídá. Zanedbává hygienu, téměř žádné řečové schopnosti, neovládá se. Patrně si myslí, že je zvíře. Vzhledem k vrčení, slintání, štěkání (a neposledně i nezdařilé pokusy chodit po čtyřech) by to tipla na psa. Jednoduché řešení, leč podivuhodně odpovídající.
Zkoušela a pořád ještě zkouší mu pomoct, ale vždycky, když na něj začne mluvit, jen se na ni tak jako podívá a vyloudí z hrdla vrčení (zajímalo by ji, jak to dělá, lidé přece nemají takové dispozice vrčet!) nebo hůř, donese jí vodítko (čert ví, kde ho vzal) a kroutí sebou tak divně jako by chtěl vrtět neexistující oháňkou (A/N: Doufám, že to nevypadá dvojsmyslně).
Když se to pokoušela říct Brumbálovi nebo McGonagallové, neposlouchali jí. Ta jejich ekologická fraška! (Už zakázali i hlučnou hudbu, hluk totiž prý ruší zvířata v Zapovězeném lese a za netřídění odpadu se odebírají body!)
A sama to přece nezvládne, pomoct mu. Potřebuje Harryho! Jo!
Jenomže toho teď zaměstnávají úplně jiné myšlenky. Tak třeba Malfoy. Kdo by to byl řekl, že Chlapec, který přežil je na chlapce a ještě k tomu na vyhublé blonďáky! Ale je to tak a Harryho to ničí. Komunikuje jen o málo víc než Ron, naštěstí ale dodržuje základní hygienické návyky (na rozdíl od Ronalda).
Chtělo by to dozvědět se, co na to Malfoy.
O jeho milostných eskapádách jedno s kým, jedno jak Hermiona už slyšela habaděj. I když pochybovala, že je na tom víc než jen zrnko pravdy. Nevěděla, kdo si to vymýšlí, ale tu malou fretku nikdy na veřejnosti s nějakým partnerem či partnerkou neviděla. No, že je ale panic nepolíbený to si taky zrovna nemyslí. Ale i tak... Že by k výročí místo šperků kupoval nové koště a místo šatů obleky, by snad neměl mít problém, ne?
Ale jak se ujistit? Hm? Hermiona nepochybuje, že s Harryho vzhledem by nebyl problém. Brýle jsou dneska moderní A Harry je teď takový žen sen nejen proto, že je Vyvolený. Jó, ale děvčata to mají holt blbé.
A tak Hermiona rozjímá, jak mu pomoci.
A rozjímá...
A rozjímá...
A pak ji to ťukne.
Dopis!
Milostný.
Jo, ale dokázal by takový balvan, jakým Harry nepochybně je, napsat milostný dopis? Ehm... Ne, že by se to nezdálo být nepravděpodobné... To vůbec... Ne, kdepak. Jenže Hermiona nemůže čekat.
Tak ho napíše sama.
Jistě, stejně to se slovy umí lépe. (Přiznejme si to, kdo ne...)
Sáhne na stolku po pergamenu. Vezme si brk, namočí do inkoustu, zašeptá falšovací kouzlo a už píše. Ještě podpis. Ták.
Zastrčí pergamen do obálky a nadepíše ji. A vzhůru do sovince!
Teď ještě přinutit Harryho, aby spolupracoval.